Nemocnice Jihlava

Elektrofyziologické vyšetření ( provádí KC Vysočina )

Elektrofyziologické vyšetření se provádí s cílem diagnostikovat poruchu srdečního rytmu (arytmii). Toto vyšetření spočívá v zavedení katétrů (speciálních cévek) do srdce s pomocí rentgenového zařízení. Katétry se typicky zavádějí z pravého třísla. Běžnými indikacemi pro toto vyšetření jsou palpitace (bušení na hrudníku), synkopy (náhlé poruchy vědomí) a někteří vybraní pacienti se srdečním selháním k posouzení nutnosti zavedení implantabilního přístroje (ICD). V současné době ve většině případů následuje po diagnostickém elektrofyziologickém vyšetření v jednom sezení ještě část léčebná, tedy katétrová ablace, kdy je pacient zbaven své poruchy.

Foto: Elektrofyziologické vyšetření

Katétrová ablace

Katétrová ablace je metodou léčby některých poruch rytmu. Ablace spočívá ve „vypálení“ místa, které je za arytmii zodpovědné, a to pomocí katétrů (cévek), jímž se teplo do daného místa v srdci dodává. Typicky se katétry zavádějí z pravého nebo někdy z obou třísel. V některých případech je nutné arytmii vyvolat tak, aby byl vyšetřující lékař schopný zjistit, odkud tato arytmie vychází. Úspěšnost katétrové ablace se u některých arytmií blíží ke 100% (např. ablace flutteru nebo pravidelné supraventrikulární tachykardie), u jiných je nižší a může se pohybovat mezi 70 a 80% (např. u paroxysmální fibrilace síní) anebo je i pod 50% (např. u perzistující fibrilace síní).

Vyšetření a léčba katétrovou ablací vyžaduje spolupráci pacienta, tedy schopnost ležet na zádech po dobu 1 až 3 hodin na sále a pak 8-12 hodin na lůžkovém oddělení. Katétrová ablace je prováděna v analgosedaci, tedy po podání silných analgetik a může být v některých částech vyšetření nepříjemná. Na pracovišti s velkými zkušenostmi je katétrová ablace považována za bezpečnou léčbu a v řadě indikací jí dáváme přednost před léčbou farmakologickou (léky).

Nejčastější arytmií, pro kterou je prováděna katétrová ablace, je v současné době fibrilace síní (nepravidelný tep vycházející ze srdečních předsíní). Tato porucha rytmu, pokud je neléčená, s sebou přináší zvýšené riziko hospitalizací, mozkových příhod a srdečního selhání. Principem ablace fibrilace síní je zavedení cévek přes tříslo do levé srdeční síně, kde se pomocí série „pálení“ vytvoří kruhové léze okolo plicních žil, jež do levé síně ústí. Ablace fibrilace síní je technologicky náročný výkon, při kterém se používají moderní navigační a počítačové systémy. Typicky je pacientům provedeno CT srdce (vyšetření počítačový tomografem) týden před ablací, u některých ještě před výkonem doplňujeme jícnový ultrazvuk. Po ablaci jsou pak pacienti ponecháni nebo nově nastaveni na antikoagulační léčbu (např. Warfarin, Pradaxa, Eliquis apod.) na minimálně 3 měsíce.

Foto: Navigační systém používaný při léčbě fibrilace síní

Implantace ICD (implantabilního kardioverteru-defibrilátoru)

Implantace ICD (implantabilního kardioverteru defibrilátoru) spočívá v zavedení elektrody (vodiče) z oblasti levého (vzácně pravého) podklíčku do srdce a jeho spojení s generátorem (zdrojem energie), jež se „zašije“ do podkoží. ICD je indikovaný u pacientů, kteří jsou ohroženi závažnými život ohrožujícími arytmiemi, tedy typicky u pacientů se srdečním selháním. Defibrilátor je schopný tyto arytmie rozpoznat a léčit je buď sérií rychlých impulzů nebo silným elektrickým výbojem. U zhruba třetiny pacientů je pak indikováno zavedení zvláštní elektrody do žíly obkružující levou komoru a pomocí této elektrody jim pak pomoci s příznaky srdečního selhání (tedy zlepšit dušnost a snížit otoky končetin). Implantace ICD je v principu podobná zavedení trvalého kardiostimulátoru (budíčku), který je však v případě ICD poněkud robustnější a má o něco kratší životnost.

Foto: ICD (implantabilní kardioverter defibrilátor)